čtvrtek 16. března 2023

Mala vlakova cesta

Z domu na vlak jsem vyšel s velkým předstihem. Vlak Hungaria má ovšem startovní stanici Berlín Hlavní nádraží, takže jsem na jeho příjezd čekal jenom chvilku.

Vešel jsem do vlaku, našel prázdné kupé, tlumil topení a zvuk hlášení na minimum, zhasl světlo a zatáhl závěsy. Zatím to funguje. Nikdo si nepřišedl. Nějakou skupinku lidí to od vstupu vyloženě odrazilo. Do odjezdu zbývají dvě minuty.


...


prijezd do UH byl velmi prijemny. Z namesti se linula hudba. Stihl jsem posledni pisnicku typku, kteri si rikaji asi Noise kapela.



čtvrtek 23. února 2023

Ctvrtek - Berlin, Atheny, Mytilini - Znama cesta

Neni nad to mit let az v poledne. Dobre jsem se vyspal a nemusel jsem nikam spechat. Starosti z prace se konecne upozadily myslenkami na cesty. A hlavne se tesim na Vasika!

Nohy me odnesly na Beussellstrase, ringbahn me odvezl na Gesundbrunen, letistni expres me odvezl na letiste a stejne dlouhou dobu jako tento presun jsem potreboval stat ve frontach, abych dal brasnu na check-in a dostal se za bezpecnostni kontrolu.

V letadle jsem sice sedel uprostred skupiny otravnych, priopilych, ukricenych nemcu, ale dalo se to prezit. Poprve jsem si vyzkousel pripojeni k internetu na palube. Fungovalo dobre. Vyridil jsem nejake pracovni veci. Ale taky to trochu odneslo ten lehce mrazivy pocit z cestovani. Pizza, kterou podavali, byla vysmech vsem pizzam. Kde jsou ty stare casy pred covidem, kdy to jidlo bylo chutne. Tak aspon vino jsem si dopral. To si kvalitu jeste udrzelo.



Na letisti v Atenach jsem si klasicky udelal hnizdo a pracuju. Druhy let z Athen do Mytilin je kratky. Letusky rozdaly susenky a vodu a uz se zacina pristavat.

A je to tady. Vychazim z letiste a nasavam znamou vuni more smichanou s pachem spatne spaleneho benzinu z dvoutaktnich motorek a rybarskych clunu. Je teplo. Tento pocit je pro me vyjimecny.

Odpoledne mi Antony poslal fotku, kde mi zaparkoval auto. Vyzvedam klic z pod tlumice. Muj velmi oblibeny zpusob pujcovani auta. Sice mi dal nejakou starou herku. Ani radio to nema. Ale bylo levne.

V mytilinach se mi nedari zaparkovat. Nakonec jsem nasel misto, odkud budu muset do osmi rano odjet.



Podle instrukci vyzvedam klic z kodoveho zamku a zjistuju, ze ubytovani mam velmi luxusni. Az je mi lito, ze jsem tady jenom na noc.

Odhodil jsem brasnu a jdu se najist. Podle map jsem nasel minutu chuze od bytu souvlaki gril. Dost jsem si pochutnal na trech spalicich masa a k tomu pivo.




Puvodni plan byl dat si gyros, jako vzdy. No a tuhle myslenku se mi nepodarilo dostat z hlavy, takze jdu na gyros do vyzkouseneho bistra kousek od pristavu. Beru si to sebou a jim na sve luxusni soukrome terase s vyhledem na Sapfo Square, pristav a kus mesta. Popijim pivo a relaxuju.



Mesto prijemne zije vecernim zivotem. Bary a restaurace jsou plne lidi, casto se odnekud line hudba. Motorky jezdi s hlasitym revem ulicemi. Uvnitr na noc pronajateho podkrovniho bytu mam ale klid. Obcasne temne duneni motoru se ozyva uz jen velmi sporadicky.